A je to zpět.

Pomalu jsem se s dietou začala sžívat, dokonce jsem díky tomu našla lásku v pečení a vaření. Miluju zkoušení nových receptů. Nejprve jsem si vyzkoušela různé recepty z knížek, či internetu a postupně jsem si je začala předělávat podle sebe. A nebo jsem si je vymýšlela sama, nejlepší nápady vznikaly při uklízení. Byla to dost zábava, buď a nebo. Naštěstí většinou to bylo fakt moc dobrý. Hodně jsem dávala ochutnávat známým, abych dostala kritiku, která mě poháněla zkoušet to dál a dál.  Od začátku se snažím docílit toho, že nikdo nepozná rozdíl, zda je to s lepkem nebo bez lepku. 

Po čase jsem se osmělila na tolik, že jsem se chtěla účastnit amatérské soutěže Restaurant day ve Strakonicích. Bohužel o tu jsem přišla. Z ničeho nic mi začalo být zase špatně, zpočátku to vypadalo, jako střevní chřipka, ale na tu to trvalo docela dost dlouho. Začala jsem se dost zajímat o různé intolerance, které by s těmito problémy mohli souviset. V jednom článku jsem si přečetla o histaminové intoleranci.

Tak jsem se objednala k jedné nejmenované alergoložce. Po hodině čekání, kdy jsem v čekárně čekala sama a vyslechla si plány na léto, které řešila se sestřičkou v ordinaci, mě konečně zavolala. Přinesla jsem jí veškeré papíry od obvodní lékařky a řekla jí o svých potížích i o svém podezření. Ona mi udělala klasické testy na trávy atd. a to bylo celé vyšetření, když jsem ji řekla o svém podezření, bylo mi řečeno, že si mám přečíst informace na internetu. Když jsem odcházela, říkala jsem si, že je to opravdu odborník na svém místě. Neumíte si představit, jak moc jsem byla vytočená. Nic jsem se nedozvěděla a rada člověka, který by mi měl pomoci zněla, přečtěte si informace na internetu. Na to jsem opravdu hodinu čekala v čekárně?!

Nakonec jsem se snažila pročíst veškeré informace o této intoleranci, četla jsem informace o eliminační dietě atd. Postupně jsem začala ubírat potraviny, abych zjistila zda je to ono, zda to zabírá, ale asi jsem to měla moc rozjeté, možná i psychika nebyla úplně dobrá. Jak se říká psychika půl zdraví... 

Nakonec jsem zvracela tak moc, že jsem zkolabovala na záchodě. Chudinka Maxík musel běžet pro tátu, že je mi zle. No nakonec si pro mě přijela záchranka.... Nejhorší pro mě bylo, že tohle vše musel zažít Maxíček. Dodnes, když je mi špatně, to nese dost hrozně a má strach, že pro mě přijede sanitka.... V nemocnici mě vyšetřili, měla jsem velké štěstí na mladého doktora. Nechci se vůbec dotknout starší generace lékařů, to vůbec ne, jen si myslím, že ta mladší generace má větší přehled o různých potravinových alergií a ví si více rady.  Tenkrát jsem mu řekla o své zkušenosti i o svém podezření, řekl mi, že by se přikláněl k histaminové intoleranci, abych si udělala eliminační test a podle toho to poznám. Tím, že jsem si myslela, že když budu po lžičkách pít kolu, že se mi udělá lépe byl omyl, jak mi vysvětlil pan doktor, tak u histaminová intolerance vadí barviva, kofein a další, no a tím, že všechno tohle kola obsahuje, jsem se postupně trávila. 

Takže jsem nastolila eliminační dietu, která byla teda dost šílená, ale zabralo to. Nastoupila jsem k jinému alergologovi, který mi pro jistotu předepsal léky daosin, které pomáhají vstřebávat histamin v těle.  Po čase se mi stav o dost zlepšil, bylo to teda docela náročné, protože jsem si musela i vařit fresh, aby mi bylo dobře. 

Díky mým zkušenostem můžu říci, že psychika je opravdu půl zdraví.