Psychika půl zdraví

Jak moc důležité je i psychické zdraví, jsem si na sobě několikrát za svůj život vyzkoušela... Jasem člověk, který se celý život snaží každému zavděčit, usiluji o dokonalost a kladu na sebe vysoké nároky. Přesto, že přichází chvála, já vidím nedokonalosti a nikdy nejsem 100% spokojená.

Každé období, které bylo nějakým způsobem složité, či náročné se mi vždy podepsalo na zdraví. Když bych se vrátila ve svých vzpomínkách zpět, první co se mi vybaví je prasklý slepák. Bylo mi 15 let akorát jsem se rozhodovala, kam dál po základní škole. Já měla jinou představu než má mamka, ale jako poslušná dcera jsem ji poslechla a přihlásila se na školu, kterou pro mě vybrala. Byl to pedák i když se mi tam nechtělo, nechtěla jsem mamku zklamat a poctivě jsem se připravovala na přijímací zkoušky, hlavně na talentovky.

Kreslit jsem uměla, tam jsem neměla strach, zpívat taky, ale z čeho jsem měla největší strach byla pohybová sestava. Trénovala jsem a makala na sobě tak moc až jsem si vyvolala slepák, pár dní před přijímačkami mě odvezla sanitka a museli mě operovat. Pamatuji si dodnes, jak jsem se na sále ptala jestli přijímačky stihnu, ten stres, že zklamu byl strašný. Ve finále jsem se sice zúčastnila, ale přijímačky jsem neudělala. Nakonec jsme museli vybrat ze škol, kde bylo vyhlášeno druhé kolo. 

Na střední jsem chytla nějaký bacil, který mi způsobil krvácení střev, to bylo hodně náročný období, ty bolesti břicha se dali přirovnat křečím, které mám, když udělám dietní chybu a sním něco s lepkem. Kdo ví, jestli tenkrát to spolu nesouviselo. Jako dítě jsem byla často nemocná a neustále chudokrevná. 

Postupem co čas plynul, mě život moc nešetřil, vždy když bylo náročné období, nějakým způsobem se to odrazilo na zdraví. Dalším v pořadí byl akutní zánět ledviny a pobyt v nemocnici. Zase jsem procházela náročnou životní situací.  Takových do dnešní doby bylo několik, časem jsem se naučila pracovat se stresem, aby mě to vždy nepoložilo. Jde mi to lépe, ale ne vždy se zadaří.... Přeci jen nejde pořád držet pozitiv wibes....

Jsou věci, které ovlivnit jdou a jsou věci, které ovlivnit nejdou. A nad tím co nejde ovlivnit, nemá smysl si lámat hlavu, trápit se a brečet nad tím. Několikrát v životě se mi stalo to, že jsem svůj čas jsem věnovala tam, kam jsem neměla a pak jsem se tím užírala i přesto, že jsem věděla, že s tím nic nemůžu udělat. Snažím se udržovat v sobě takový ten zdraví optimismus, obklopuji se lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě, snažím se vyvarovat negativním lidem, protože ta negativní energie se pak člověka drží jako klíště.

Procházky venku, čas strávený se sebou či s rodinou, zájmy, koníčky a další, je důležité dělat něco pro sebe, aby člověk pravidelně odpočinul.